zpět

Rod

Trnka


Trnkův mlýn v Praze na Novotného lávce Historie rodu Trnků je spjata s klapáním mlýnského kola a mlynářským řemeslem.
Náš zatím nejstarší přímý doložený předek je Jan Trnka, (*cca 1675, mlynář v Libeři u Dolních Břežan. Nevíme přesně, kolik měl se svou první ženou Dorotou dětí, ale známy jsou přinejmenším dva jejich synové: Martin ( *1701) a Karel , narozený r. 1709. Karel se stal rovněž mlynářem na tzv. Podlibeřském ( dolnolibeřském) mlýně, č. p. 19. Se svou ženou Alžbětou měli 7 dětí. Své řemeslo i mlýn poté předal svému synu Václavovi Trnkovi,(*20.7.1743) který v Libeři na Dolním mlýně mlynařil do r. 1801, kdy mlýn prodal Josefovi a Veronice Jirouškovským a přenesl se na mlýn v Domašíně č. 11 a později na mlýn ve Vlašimi č.15. Václav zažil na tomto mlýně vedle radosti i zatraceně krušné chvilky v letech 1791-1792, kdy mu zde pomřela skoro celá rodina!!! Nejprve na jaře r. 1791 pochoval svého dvouletého synka Jana, poté v lednu 1792 svého jedenáctiletého syna Václava – "od mlýnského kola utlačeného", poté na přelomu března a dubna téhož roku pohřbil svá sotva 5 měsíční dvojčátka Kateřinu a Barborku. A aby toho nebylo málo, v červenci r. 1792 mu zemřela i jeho manželka Ludmila roz. Vorlová ve věku 36 let. Mlýn mu bylo samotnému asi těžko zvládat, stejně tak jako i pozůstalé děti, a tak se na začátku listopadu r. 1792 znovu žení (již jako 52-letý vdovec). Vzal si Kateřinu roz. Svobodovou (vdovu po Janovi Šurovskem ze Štěchovic), dceru Jakuba Svobody, mlynáře ze Štěchovic č.13 a matky Eleonory roz. Široké.
Kolem r.1802 se jim v Domašíně narodil syn Antonín, který se v dospělosti vydal dál po vodě ku Praze, kde se usadil coby mlynář a krupař v Dolních Počernicích. Roku 1828 se zde konala jeho svatba s Annou, dcerkou Václava Vaňoura, souseda z Dolních Počernic. V Počernicích se Trnkům rozrostl mlýn o 6 dětí: Antonín (*1829), František (*1831), Josef (*1864), Štěpán (*1835), Jan Nepomuk (*1839) a Anna (*1844).
Nejmladší syn Jan Nepomuk se u otce vyučil mlynářskému řemeslu a oženil se kolem r. 1871 ve Vysočanech s Marií Pospíšilovou, dcerou Josefa Pospíšila, gruntovníka z Vysočan a Anny po rodu Hochmannové. Tímto sňatkem pravděpodobně získal i značný dodatečný kapitál a kupují společně s manželkou jeden ze Staroměstských mlýnů, čp.200-I, zvaný též Hever či Brusírna.
2.července r. 1872 je v pozemkové knize Starého města pražského zapsáno, že: "Podle smlouvy trhové v Praze dne 17.června 1872, pak smlouvy trhové v Praze dne 5 a 6 února 1882, založené ve sbírce listin roku 1882 čís. 5240 a protokolu ze dne 18.srpna 1883 čís. 757 sepsaného o vyšetřování za příčinou zakladání nové pozemkové knihy pro katastrální obec Praha Staré Město, dle zákona ze dne 5.prosince 1874 čís. 92 z.z., VKLÁDÁ se právo vlastnické
a) Janu Trnkovi na polovici
b) Marii Trnkové na polovici

Trnkův mlýn byl jedním z tzv. Staroměstských mlýnů, postávajících při Karlově mostě a které jsou uváděny již od roku 1319, kdy k jejich vybudování vydal privilegium samotný Jan Lucemburský. Mlýny byly několikráte obnoveny v důsledku poničení povodněmi (1492) a požáry: v r.1575, r.1648- důsledek útoku Švédů, r.1756- pruské obležení, r.1848- ostřelování generálem Windischgrätzem z Letenské pláně.
Naposledy vyhořely Staroměstské mlýny 8.října 1878 a oheň se začal šířit právě z Trnkova mlýnu, kde nešikovný mlynářský tovaryš převrhl lampu a během chvíle hořel krom samotného Trnkova mlýnu i mlýny sousedící i s vodárenskou věží. Tehdy prý "tisíce diváků se seběhly na nábřeží, odkud byl úchvatný pohled na požár i Hradčany, ozářené světlem pohádkovým...", jak cituje Josef Klempera, ve své knize o vodních mlýnech v Čechách.
Jan Trnka se stal poté váženým pražským měšťanem, v obchodních adresářích známým majitelem "Trnkových mlýnů a dokonce i císařským radou (tituly vládního nebo císařského rady se udělovaly jako vyznamenání osobám úředním, pak přísedícím při c.k.obchodních soudech aj. ).
Rodina Bohumila Trnky a Jindřišky roz. Wiesenbergerové Byl zakladatelem pražského klanu Trnků, jejichž rodinná hrobka se nachází na Vyšehradském hřbitově. Pan císařský rada zemřel ve svých 75 letech. Po jeho smrti a majetkovém dědickém narovnání mezi sourozenci se vlastníkem mlýnu na Novotného lávce č.200-1 stává r. 1917 jeho nejmladší syn, narozený přímo ve mlýně, Bohumil Josef Trnka (*1886). Jeho manželkou se r. 1914 stala Jindřiška Wiesenbergerová, dcera váženého továrníka Otty Wiesenbergera, jehož rodina se po několik generací v Žebráce zabývala koželužstvím a matky Elišky, rozené Zacharové.
Pár let po svatbě kupují novomanželé v Nebušicích zámeček Jenerálka, původně dvůr č. 54, po předešlém vlastníkovi panu Urbánkovi. Nemovitost zakoupila Jindřiška Trnková (patrně z prostředků svého otce- továrníka) v roce 1918 ale již v roce 1922, ji opět prodala. Dle pozemkové knihy, Bohumil Trnka nebyl u této nemovitosti nikdy veden jako vlastník. Zemřel předčasně 23.12.1921 ve svých nedožitých 35 letech a zanechal po sobě 4 letého synka Jiřího Karla , 5 letého Jana Ottu (*1916) a teprve devítiměsíční dcerku Alenu (*1921). Manželka Jindřiška pak v roce 1922 prodala zámeček Jenerálku kanceláři Československých legií a Podpůrnému fondu legionářskému, který přetvořil celý objekt v domov legionářů-invalidů.
Nejstarší syn, Jan Otto Trnka (*1915), studoval ve Švýcarsku, Anglii a USA, poté pracoval např. u firmy Baťa, specializoval se na informatiku, překládal do němčiny a angličtiny. V roce 1967 emigroval do Švýcarska . Oženil s americkou primadonu Edla Earley, sopranistku milánské opery La Scala.
Prostřední syn, Jiří Karel Trnka(*1916), můj dědeček, se stal výtvarníkem a studoval ve Francii a Švýcarsku. Byl majitelem reklamní kanceláře v Praze na Smíchově a zabýval se především propagační grafikou. Hrál velmi dobře golf, byl předsedou čs. golfového klubu a vicepresident World Golf Association. V divokých poválečných měsících se seznámil s mojí babičkou, Erikou Stockarovou (*1915), dcerou architekta Jaroslava Stockara von Bernkopf a Emilie. rozené Cumpe, a 22.srpna roku 1945 se s ní oženil v kostele sv. Františka v Praze.


TOPlist TOPlist