zpět

Rod

Stockar von Bernkopf


Emilie Stockarová z Bernkopfu s detmi Erikou a Brunem Moje babička se za svobodna jmenovala Erika Marie Magdalena Stockar von Bernkopf. Narodila se v r. 1915 ve Vídni a je zapsaná v matrikách fary St. Josef- Weinhaus. Před tím než si v r. 1945 vzala mého dědečka, Jiřího Karla Trnku, byla vdaná za  Moje babička Erika Stockarová s Natašou Gollovou Ivana Hodáče, bratra slavné a krásné herečky Natašy Hodáčové-Gollové, důstojníka čs. armády a automobilového závodníka. Jejich vztah byl nedlouho po svatbě vystaven kruté zkoušce, když jim zemřela jejich čerstvě narozená dvojčátka a po následných vzájemných neshodech bylo jejich manželství r. 1944 rozloučeno.
Babiččin mladší bratr Bruno (Nondo) Stockar (* 25.5.1916, †10.10.1983), vystudoval medicínu a stal se lékařem. V letech 1959-1960 si nechal vyhledat a vyhotovit kopii původního erbu Stockarů z Bernkopfu podle palatinátní erbovní listiny vydanou Albrechtem Eusebiem z Valdštejna r. 1630 Johannovi von Stockarovi, hejtman frýdlatského zámku, který přišel do Čech s papežským regimentem Collalto a dal se do služeb frýdlantského vévody. Erb rodiny Stockar von Bernkopf O vyhotovení erbu dle historicky dochovaného blasonu a erbovní listiny požádal slovutného českého heraldika Adolfa F.J. Karlovského, důstojníka čs. armády, kterého komunistická vojenská kontrarozvědka odsoudila po r. 1948 k trestu smrti. Trest mu byl poté změněn na 25 let vězení, pak na 14 let a r. 1957 byl pomínečně propuštěn. Pracoval jako skladník v plynárně a podobné heraldické zakázky mu pomáhaly udržet se při životě.
Otcem Bruna a Eriky byl Jaroslav František Stockar von Bernkopf, Ing. Dr., architekt, úředně autorizovaný civilní inženýr, *8.5.1890 v Doloplazech u Nezamyslic čp.46 na Moravě. Absolvoval českou techniku. R. 1913 byl jmenován architektem ve dvorní kanceláři knížete Lichtensteina ve Vídni. O rok později, tedy r.1914 si v kostele sv. Štěpána v Praze bere Emilii Annu Alžbětu Cumpe, dceru magistra farmacie a majitele lékárny v Praze Antona Cumpe a jeho ženy Marie, rozené Jeníkové z Vrchlabí. V r.1915 byl povolán jako inženýr na ministerstvo války, nejdříve do projekčního oddělení vzduchoplavby, 1916 pak jako samostatný referent do odd. kontroly průmyslových staveb, kde setrval do konce války. Při této službě nadále zastával své místo civilní a současně pracoval na privátních architektonických projektech. R. 1916 byl promován na doktora věd technických na české technice v Praze. Stal se čestným docentem lesnických staveb pozemních na Vysoké škole zemědělské v Brně a členem zkušební komise pro státní zkoušky z oboru architektury tamtéž. R. 1919 se usadil v Brně jako civilní autorizovaný inženýr pro architekturu a pozemní stavby. Z větších projektů dosud provedených možno uvésti přestavbu panského domu v Badenu u Vídně s celým zařízením, novostavbu továrny UP v Brně a Pensijního ústavu v Brně, přestavby bank. paláců Hypoteční a Zemědělské banky moravské v Brně, České průmyslové a hospodářské banky, Brněnské banky atd.(vypsáno z knihy "Album representantů všech oborů veřejného života československého")
 Jaroslav Stockar von Bernkopf se svou manželkou, Emilií Cumpe Po návratu z Brna se stal ředitelem technického oddělení Národní banky v Praze.
Podle P. Tomana (P. Toman, 1947+ 1950, Nový slovník čs. výtvarných umělců, Praha), vypracoval na 150 návrhů, z nichž dnes známe jen zlomek. V Hranicích na Moravě navrhl budovu nové nemocnice v r. 1935, ale jeho projekt nebyl pro nákladnost realizován. Je znám svou prací pro Národní banku československou, pro kterou vypracoval drobné adaptace v čp. 937 a 1511/II v Jindřišské ul. na Novém Městě pražském. Ve stejném roce 1937 projektoval rovněž úpravy v někdejším Ringhofferově paláci čp. 1511/II v dnešní tř. Politických vězňů (Nové Město). Byl také autorem realizované přestavby nemocenské pojišťovny v Opavě, sociálního domu v Ostravě, lázní v Rájeckých Teplicích na Slovensku. Podle jeho projektu vznikl okresní úřad v Přerově, také v Uherském Hradišti, rovněž veřejná nemocnice v Hranicích na Moravě.
(opsáno z Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách, Academia, 2000)
Jeho otec, Rudolf Maria Jan Stockar von Bernkopf (*16.10.1850, Sazená u Velvar, †11.4.1904, Praha) dělal správce cukrovaru v Doloplazech a po r. 1890 i ředitele cukrovaru v Uhřiněvsi. V r. 1884 si v kostele sv. Františka v Praze vzal za manželku Františku Vojtěšku Filipovou (*20.4.1866, Kutná Hora, † 16.6.1899, Uhřiněves), dceru ředitele cukrovaru v Uhřiněvsi, Františka Filipa a Marie Doušové z Kutné Hory. Kromě syna Jaroslava Františka se v Doloplazech narodil ještě syn Rudolf František (*28.5.1886, †19.12.1957) a dcera Marie Rudolfa (*22.4.1885, † 1974), provdaná r. 1907 za Miloše Kolihu, pramáti to současných rodů Urban a Štys.
Rudolf se stal stejně jako bratr veleúspěšným architektem a designerem ve stylu kubistickém a Art Deco . Po vystudování pražské techniky odjel do Anglie, kde se mu zalíbila zahradní města. Stal se pak jedním z iniciátorů stavby miniaturního "zahradního města" z řadových domků na Baště sv. Tomáše v katastru Hradčan. Tam si spolu s bratrem Jaroslavem postavil pěkný rondokubistický dvojdům čp. č.5/231 ve stylu kotěrovské moderny.
Kávový servis dle návrhu Rudolfa Stockara z r. 1920 Kolem r. 1910 se stal ředitelem uměleckých dílen Artěl, které vyráběly v malých sériích různé kubistické vázy, čajové servisy, ale dle Stockarových, Janákových, Gočárových nebo Hofmanových návrhů také cigaretové špičky, šperky, dózy aj.
18.6.1910 se v chrámu Matky Boží před Týnem oženil s Ludmilou Brichtovou, dcerou redaktora, spoluzakladatele a ředitele novin "Česká politika", Arnošta Brichty a Zdenky roz. Prokopové. Jejich manželství bylo bezdětné a jistou zajímavostí je i to, že Ludmila Stockarová vdova po Rudolfovi prodala dům těsně před smrtí své služebné, takže přestal být v majetku rodu Stockarů...


Po smrti své první manželky se Rudolf Maria Jan ještě jednou oženil a v Českých Budějovicích si 14.4.1902 bere Marii Plischke (*25.2.1865, Weyer), dceru Johana Plischke a Wilheminy roz. Binovez a r. 1903 se v Uhřiněvsi klube na svět jejich poslední dcerka- Marta.

Další generaci Stockarů tvoří Rudolf Adalbert Leopold Stockar z Bernkopfu(*2.11.1804, Vraný u Slaného, † 30.4.1859, Zlonice), u knížete Kinského pojezdný a posléze i správce panství Zlonice. Bydlel v Sazené čp.1, s manželkou Anežkou Kochovou (*10.4.1826 v Podhořanech, †24.3.1875 v Praze), dcerou Jána Kocha, císařského královského kontribučního z Podhořan ( střídavě rovněž i direktora panství Krátonohy a Ledeč) a Anny Knobloch z Tachlovic. Svatbu měli pravděpodobně okolo r. 1844, protože už následujícího roku 12.6.1845 se jim narodila dcera Berta Anna Marie, později provdaná ve Slatiňanech u Chrudimi za inženýra Josefa Christen. 4.2.1847 pak následovalo narození dcery Marie Karoliny Hedviky, která se provdala ve Slatiňanech dne 17.4.1877 za Aloise Engelbertha (*26.4.1838 v Habrech, † 14.11.1898, Koudelov) hospodářského správce a ředitele panství, syna Jana Engelbertha (*1801, †1867), purkmistra v Habru a matky Antonie Welzové.
O dva roky později, se narodil jejich první syn, Karel Maria Rudolf (*25.1.1849, Sazená, † 2.11.1908, Vídeň) který vyplnil svůj život vojenskou kariérou, podobně jako většina mužských potomků z rodu Stockar, a sloužil nejprve jako "Artillerieleutenant" v Pešti, posléze se stal i generálmajorem a velitelem "Korpsartillerie- Regimentu Nr. 12" v Nagyszeben, byl vyznamenán rakouským císařským Řádem Železné koruny - rytíř III stupně a Vojenským záslužným řádem. Oženil se v r. 1892 s Claire Franke.
16.10.1850 se narodil výše zmíněný druhý syn Rudolf Maria Jan (1850-1904), který v mládí studoval chemii v Opavě a svůj život spojil s cukrovary v Doloplazech na Moravě a v Uhřiněvsi. Po manželově smrti v r. 1859 se matka Anežka stara o děti společně se spoluporučníkem Rudolfem Čeňkem z Vartemberka. Anežka umírá r. 1875 a je pohřbena v rodinné hrobce Stockarů v Praze na Olšanském hřbitově.

Otcem Rudolfa Adalberta Leopolda byl rytíř Karel Alois Stockar z Bernkopfu,(* 17.5.1764, Malé Přílepy, † 3.2.1830, Vraný u Slaného). Coby obroční byl oddán r. 1789 na Svaté hoře v Příbrami s Annou Vašátkovou, dcerou sládka z Chotče. V letech 1790-1795 byl Kastner, kastelán či správce zámku ve Spáleném Poříčí N.1, r. 1796 byl jmenován důchodním na kapitulárním panství ve Vraném a r. 1799 povýšen na vrchního neboli direktora panství. R. 1811 byl přeložen zpět do Spáleného Poříčí, kde působil coby vrchní až do svého pensionování v r. 1825. Poté odešel do Prahy kde na stará kolena skončil jako pokladník panství spadajících po Pražskou kapitulu Sv. Víta a kde i r. 1830 zemřel. V době svého působení na Poříčsku se jako jeden z hlavních iniciátorů zasadil v r. 1820 o založení vlastenecké České čtenářské společnosti ve Spáleném Poříčí,která byla prvním svého druhu vlasteneckým spolkem oficiálně v Čechách povoleným c.k. dvorskou policií ve Vídni! Karel Alois Stockar z Bernkopfu uvedl ve své žádosti k císaři o povýšení do šlechtictví jako jeden z důvodů své zásluhy o vznik této čtenářské společnosti!
Vojtěch Král z Dobré Vody o něm uvádí následující:
"Alter A., Inc. für Karl Stockar von Bernkopf, Oberamtmann in Brenntpořič: 15.X. 1815. Tzn.- starý šlechtický stav (= už před příchodem do Čech r.1529), inkolat (=právo "usídlit se"= zakupovat majetek v Čechach a následně i zasedat na sněmu a počítat se mezi českou šlechtu) obdržel Karel Stockar von Bernkopf "vrchní spravní úřednik" (Oberamtmann) v Spáleném Poříčí a to 15.10.1815.
V "Genealogische Taschenbüch der Adelige Häuser Osterreichs" z r. 1910/11 je zmínka, že dne 12.11.1825 došlo ve Vídni pod číslem: 1212/1826 k potvrzení šlechtictví, rytířského stavu a predikátu pro Karla Stockar von Bernkopf, vrchního na panství Spálené Poříčí.
Karel Stockar rytíř z Bernkopfu, měl coby vrchní ve Spáleném Poříčí u poddaných a měšťanů asi i respekt, což je úsměvně patrné i z ponížené žádosti, kterou psali roku 1820 vystrašení Poříčtí měšťanínové v obavách, by neupadli v jeho nemilost, kvůliva na cti utrhačnému anonymu, napsanou jedním z nich.
S manželkou Annou roz. Vašátkovou z Chotče měli kopu dětí, nejprve ve Spáleném Poříčí a poté ve Vraném:
1. Josefa Alžběta Karolina (*11.3.1790), provdaná r. 1808 za Gustava Brehma, k. k. Majora. Měli 3 děti: Gustav Brehm- k.k.pens. major v Písku, Hedvika- provdaná Merhout v Hradci Králové a Emilie Brehm N.2/IV (Hradčanský ústav šlechtičen)
2. Ferdinand Alois(*28.7.1791)
3. Joanes Carolus Antonius (*16.6.1793, † 1852 v Praze), později se stal k.k. krajským komisařem v Klatovech
4. Elisabetha Ephrosina (*13.2.1795 ve Spáleném Poříčí, †19.10.1866 v Praze), zemřela bezdětná, svůj majetek v závěti odkázala svým synovcům a neteřím
5. Anna(*1796, †1818, Spálené Poříčí)
6. Karel(*1797, † 1837, Karlštejn), k. k. setník pěšího regimentu Nr. 28.
7. Karolína (*1799, † 1865 Trutnov), provdaná za Antonína Nolli, ředitele panství v Leschau (?). Měli 3 děti: dcery Karolínu, provdanou Hartmann v Trutnově, Rosu Noli N.1096/II v Praze a syna Karla Noli, k.k. Guttenverwalter v Reichenau /Steiermark/
8. Wilhelm Josef Fridrich (*5.3.1800, † 4.7.1848 Terezín), kterému při narození kmotřil Johan, rytíř von Herites a pán z Nového Stránova. Wilhelm se později stal k. k. majorem pěšího regimentu Nr. 28
9. Františka Petronilla (*30.6.1801, †10.3.1803), po dvou a půl letech zemřela. Kmotry měla: Maria Francisca Freyin Koc z Dobrše, rozená Freyin von Rumerskirch a Johan Josef, svobodný pán Koc z Dobrše, rytíř řádu Sv. Václava, a pán statků Pnětluckých)
10. Barbora Klára(*16.10.1802,†6.1.1857) provdaná za Ferdinanda Jičínského, inspektora statků Tereziánského ústavu šlechtičen. Jejími kmotry byli: Freyin Francisca Koc z Dobrše, Frau Freyn Barbara Matzner von Herites a Titl. Johan baron Koc z Dobrše, rytíř řádu sv. Václava a pán z Netluk=Pnětluk=Mnětluk:-). Měli 5 dětí: Marii ( vzala si Antona Pokorného -"Erlaucht Graf Harrachischer CentralBüchhalter"), Augustu - bydlela v Praze N. 2/IV (Hradschanen Damenstift), Karla, Ferdinanda a Jaroslava (Jaroslav padl 3.7.1866 v bitvě u Hradce Králové)
11. Sigfried Kajetán Rudolf (*26.11.1803), setník slavného c.k. 35. Infanterie Regimentu Khevenhüller- Metsch v Čechách se sídlem v Plzni. Kmotrem při narození byl- Cajetan hrabě von Lichtenberg z Leibachu, oberleitenant Chevauxlegers Regiment N.7 "Kinsky". R. 1850 se oženil s Annou Pokornou, dcerou kováře ze Sazené a měli 5 dětí: Wilhelminu, Marii, Gustava, Siegfrieda a Karla
12. Rudolf Adalbert Leopold (*2.11.1804), náš přímý předek, výše zmíněný, kterému kmotrem byli- ctihodný rytíř Johan Matzner von Herites, pán z Nového Stránova i s manželkou a Josef Stokart Freiherr von Bernkopf (v matrice psáno Pernkop), pensionovaný "Schichtmeister" z Pozdně u Slaného!!!
13. Hedvika (*1.12.1806)

Josef Otto Stockar von Bernkopf Mladší ale slavnější bratr Karla Aloise - Josef Otto Stockard von Bernkopf (*22.1.1766,Malé Přílepy, +2.8.1833) se stal vojákem a válečníkem. Už jako desetiletý kluk, vstoupil 4.12.1776 do Vídeňské vojenské akademie a po devíti letech byl r. 1785 zařazen jako praporečník do regimentu Franze Kinského č.47. Během turecké války byl povýšen na poručíka a r. 1797 na kapitána. Coby kapitán pěšího pluku nesoucího jméno F. Kinský mu byl dne 18.8.1801 udělen rytířský vojenský řád Marie Erb Josef Otto Stockar(d) Freiherr von Bernkopf, 1805 Theresie (na 66.promoci) a do stavu rakouských svobodných pánů (tedy baronů) byl povýšen diplomem ze dne 25. 6. 1805, vystaveným ve Vídni. Doklad založen v aktech tamní dvorské kanceláře. A důvod?
Na jaře roku 1800 překročil Napoleon se svou záložní armádou (Armée de réserve), čítající 40 tisíc mužů průsmyk Sv. Bernarda s úmyslem překvapit Rakousko-Piedmontskou armádu, která se zdržovala na pláních údolí Po v italském kantonu Aosta. Základem úspěchu tohoto odvážného Napoleonova plánu bylo jeho rychlé uskutečnění. Francouzská armáda však 19.května narazila na malou pevnůstku Bard, které velel kapitán Josef Otto Stockard von Bernkopf s pouze 300 rakouskými vojáky Kinského Infanterie a 18 děly a zásobami na 8 dní! Pevnost Bard byla geniálně umístěna na skále a snadno tak ovládala celé úzké údolí, ve kterém byla " našlapaná" Napoleonova armáda. Kapitán Bernkopf silně znepřijemňoval francouzům jejich postup tuhým odporem, neusálým ostřelováním a odmítal se vzdát, ačkoliv ho ke kapitulaci několikráte vyzval samotný generál Lannes. 23.května na druhou výzvu ke kapitulaci kapitán Bernkopf odpověděl, že:" čest mu přikazuje, držet pevnost až do krajnosti". Tím byl ovšem ohrožen Napoleonův plán, který počítal s rychlým přesunem přes Alpy a překvapivým útokem. Pevnost Bard byla tedy obléhána a francouzská armáda byla nucena pevnost obejít po krkolomných horských stezkách, ale bez svých těžkých děl. Nakonec se Francouzi nevyhnuli obléhání pevnosti a po celodenním ostřelování kapitán Stockard von Bernkopf dne 1.6 1800 kapituloval. V důsledku tohoto smělého činu byl povýšen na majora a později uveden do stavu svobodných pánů. Byl mu udělen i rytířský řád Marie Terezie- záslužný vojenský řád, jímž byli za činy osobní chrabrosti před nepřítelem vyznamenáváni důstojníci Rytířský řád Marie Terezie císařské armády a to bez ohledu na hodnost, společenské postavení, národnost a náboženské vyznání. Oprávněným důvodem k udělení řádu bylo vykonání takového činu osobní statečnosti, který by za běžných okolností nebyl vyžadován a přesto byl vykonán, případně spolu s tímto činem při vojenské akci provedení mimořádně důležitého a dovedného rozhodnutí.
Rytířem řádu se mohl stát i nešlechtic a nekatolík a ani národnost nehrála žádnou roli. Rozhodujícím činitelem byla důstojnická statečnost v boji, ale v prvé řadě takový čin, který vycházel z osobní dovednosti, chytrosti, iniciativy a vedl k úspěchu. Odznakem řádu byl zlatý tlapatý kříž, bíle smaltovaný s vlnitě prohnutým okrajem. V okrouhlém středu kříže je v červeném poli bílé břevno (původní znak rakouského vévodství) obtočený heslem Fortitudini (Statečnost), ze zadní strany zlaté iniciály císařského páru M.T.F. (Marie Terezie a František I. Lotrinský). Josef Otto Stockar z Bernkopfu se kolem r. 1790 oženil s Annou Magdalenou Leopoldinou Scherzer von Kleinmühl(*14.11.1772), dceru Ferdinanda Scherzer von Kleinmühl a Aloysie Merkel vo Frauenfels. Od r. 1791 do r. 1818 spolu měli celkem 12 dětí, jejichž potomci se usadili převážně v Rakousku, zejména ve Vídni.

Otec Josefa Otty a Karla Aloise byl Josef Stockar von Bernkopf, narozený r.1733 v italském městě Mantova. V letech 1754-5 studoval u servítů a r. 1755 vstoupil do řádu cisterciáků. Po vystudování se stal stavovským lesmistrem a později šichtmistrem ve službách pražské metropolitní kapituly Svatého Víta v Malých Přílepech. Oženil se 26.10.1761 v kostele sv. Štěpána u Mýta s Ludmilu Jedličkovou(*9.2.1739, Dobřív)dcerou hostinského z Holoubkova a Mýta.
Josef měl ještě staršího bratra Františka Ignáce Petra Stockara v. Bernkopf, který se narodil v německém městě Kempten, 19.10.1732 a který 1.10.1752 vstoupil do řádu Benediktýnů (O.S.B.) a2.10.1757 byl řádně vysvěcen na kněze. František přijal řeholní jméno Wilhelm a zemřel 23.3.1815 v Broumově.
Otcem Josefa a Františka byl Karl Otto Stockar von Bernkopf(*1702, Wien) praporčík u pluku hraběte Lignivil. Padl poměrně mlád, coby c.k. setník pluku Karla Lotrinského ve věku 38 let při výpadu u Motola ( Praha) r. 1740. Jeho manželkou byla dle křestního listu jejich syna Františka narozeného v Kemptenu - Maria Anna Hybl ze Stradoně / Hybel, Hübel, Hüebel von Straden, ze starobylého erbovního rodu (nobilitovaný r. 1606), později postiženého konfiskacemi.
Karel Otto měl ještě bratra Johanna(† cca 1760) který sloužil jako císařský kapitán polního dělostřelectva v Kroměříži. Jeho syn Johann Wenzel von Bernkopf (Bärenkopp) (*1723,Landškroun, †12.6.1794, Vídeň) to dotáhl až na k.k. generála FZM a nositele vojenského řádu Marie Terezie(1760), za který byl 3.1.1761 povýšen ve Vídni do stavu svobodných pánů. R. 1751 si v Českých Budějovicích bere za manželku Marii Josefu Sartori, dceru bohatého královského solního úředníka Johanna Sartori.
Další generace Stockarů jsou zatím silně zahaleny tajemnem. Tvoří jí Berthold Stockar von Bernkopf(*cca 1675, †1739)) - císařský setník v regimentu hraběte Botta d´Adorno. Jeho otcem byl pak Anton Stockar von Bernkopf (*cca 1640, †1700)- hraběte Gallase patrimoniální úředník v Liberci.
Poslední doposud známý přímý předek, a z hlediska rodové historie a rodového jména s predikátem, byl Johann von Stockar(d)(*cca 1600), který přišel do Čech ze Švýcarska. Kořeny rodu Johana von Stockara jsou spjaty se švýcarským městem a kantonem Schaffhausen. Právě odtud totiž pochází rod a předci Alexandra von Stockara, "praotce" všech v současnosti žijících Stockarů.
Rodina se za času reformace rozdělila na několikero větví ( Stockar von Neuforn, von Stockar-Scherer-Castell, Stockar von Bernkopf). Část rodu zůstala ve Švýcarsku, ale někteří příslušníci rodu se za třicetileté války porůznu vydali například do služeb benátských, francouzských, holandských.
Jedním z nich byl i výše zmíněný Johann von Stockard, který přišel do Čech s papežským regimentem "Collalto" během třicetileté války a dal se do služeb frýdlantského vévody Albrechta Eusebia z Valdštejna. Stal se vévodovým hejtmanem ve Frýdlantu a později od něj obdržel( z jeho titulu Comes palatinus) potvrzení svého dávného (r.1501) rodového šlechtictví, rytířského stavu, a to Erb Johanna Stockar(d)a, rytíře z Bernkopfů erbovní listinou (diplomem) vystavenou dne 11. června 1630 ve vévodském sídle - na zámku Frýdlant. Touto listinou současně získal svolení připojit ke svému erbu rodový znak své ženy, Kateřiny z Bernkopfu , jejíž rodina byla povýšena do šlechtického stavu v r. 1472, a nadále pak užívat tento polepšený erb, nesoucí do budoucna tradičního stockardovského černého orla a zlatého bernkopfovského rytíře držícího v pravé ruce medvědí hlavu.
von Stockar
Rodová linie mé babičky je tedy jednou z větví starého švýcarského rodu Stokar (Stockar, Stockard, Stoker) z Barzheim, Bernu a Schaffhausenu. Již v roce 1320 jsou z Barzheim uváděni bratři Walter a Burkart Stockardové , kteří měli od hrabat z Nellenburgu jako léno statky Riethen (Riedhaim) a Singen. Burkart měl dva syny - Bernarda a Reinarda, kteří oba padli r. 1386 v bitvě u Sempachu.
Burkartův bratr Walter Stockar z Barzheim, je v pramenech prokazatelě uváděný již r. 1359 a 1374, jako leník pánů z Rosenegg, Randeck a Hohenklingen, spravující statky v Barzheim, Riedheim a Niederhofen.
Syn Waltra, Walter Stockar II si r. 1443 kupuje za 2 guldeny měšťanské právo v Schaffahusenu a je usedlý v domě nazývaném "U červených lvů" (Zum Roten Löwen, ale i nadále je majitelem léna zmíněných statků v Barzheim. Jeho manželkou byla Anna (alias Adelheid či Ellin) Schlater. R. 1420 se jim narodil syn Heinrich a o pár let později i dcera Anna.
Heinrich (1420-1490)zdědil po svém otci léno v Barzheim, v Schaffhausenu měšťanský dům U červených lvů a r. 1478 rozšiřuje rodinný majetek o dům U černých medvědů. Z dvojího manželství, nejprve s Verenou Kündig a po její smrti s Margaretou Murer, vzešli synové Hans (*1456) a Heinrich. Heinrichova linie vymřela společně s jeho vnuky v Schaffhausenu. Pokračovatelem rodu se tedy stává Hans Stockar, trvale usedlý v Schaffhausenu. Stává se rovněž uživatelem domu U červených lvů a vlastníkem vinic v Urwerf. Od r. 1494 pak zastával úřad "vynašeče rozsudků". Jeho manželkou se stala Elisabeth Ehinger, dcera Johanna Ehingera, curyšského měšťana a vlastníka zámku a panství Altikon nad Thurem. Z jejich 4 dětí (Alexander, Hans, Catharina a Barbara) se největšího vělěhlasu dostalo prvním dvěma jmenovaným.
Erb rodiny Stockar Alexander Stockar (*1480?-†1529)se stává držitelem leních statků v Barzheim a Thayangen, vinic v Urwer, domu U černých medvědů a získává i skvělý venkovský statek "Hohenliebe" od té doby nazývaný "Stockarberg" u Schaffhausenu, který po staletí sloužil jako rodinné sídlo ( až do II. sv. války, kdy bylo sídlo dne 1. dubna roku 1944 zcela zničeno při bombardování). R. 1512 byl kapitánem schaffhausenského praporu při tažení papeže Julia II na Milán. R. 1513 byl císařským kapitánem v bitvě u Novara, r. 1519 kapitánem u vévody Ulricha von Württemberg při jeho tažení na Stuttgart.
Erbovní list pro Alexandra Stockara z r. 1501 Alexander Stockar obdržel v Innsbrucku dne 10.6.1501 erbovní list od císaře Maximiliána I, který byl jeho potomkům r. 1529 potvrzen společně s udělením šlechtictví! Originál erbovního listu z r. 1501 je v Muzeu všech svatých v Schaffhausenu
Alexander zemřel nečekaně 8.11.1519 u Budapešti. Jeho předčasná smrt znamenala jistě hrozné neštěstí pro jeho manželku Margaretu Tschachtlan, dceru známého kronikáře z Bernu, a jejich 10 dětí.
Mladší bratr Alexandra, Hans Stockar ( *1.9.1490 - †1.7.1556) si v proslulosti se svým bratrem-válečníkem v ničenm nezadal. Byl kupcem a obchodníkem v Schaffhausenu v domě U červených lvů. Jako poutník se vydal r. 1517 na cestu do San Jago di Campostella, r. 1518 do Říma a r. 1519 do Jeruzaléma, kde byl pasován na rytíře Svatého Hrobu.
Zlatá pamětní medaille ražená Hanse Stockarem r. 1523 po návratu z poutní cesty do Jeruzaléma R. 1521 byl říšským zemským správcem a parlamentářem ve Svaté válce u Hallau, r. 1522 rychtář a vrchní rada, r. 1524 Seckelmeister?, r. 1529 městský rychtář a r. 1538 představený cechu obchodníků. Zanechal po sobě z let 1520-1529 deník, který ho proslavil jako nejstaršího schaffhausenského spisovatele (deník vydal J.H.Maurer de Constant r. 1839).



TOPlist