zpět

Rod Dovara



Vittorio Spretti: “Enciclopedia Storico-Nobiliare Italiana”, vol.II B-D
Erb: na pětkrat černo-stříbrně děleném štítu zlatá hlava s černou (zlatě okorunkovanou) orlicí.
Starobylý lombardský rod, který převzal jméno od statku Duera neboli Dovera v kraji Lodi. V rodu bylo celkem 29 decurionu, posledním z nich byl Bono “dux militium” roku 1611. Tento rod vládl na ostrůvku Monticelli, později Isola Dovarese, který přenechali rodu Gonzaga r.1411, nicméně i nadále spolu s rodem Picenardi toto panství spravovali. Vlastnili rozsáhlý majetek, uzavřeli spojenectví s rodem Gonzaga a i s dalšími váženými rody. Mnozí byli významnými osobami v civilních, ve vojenských i v cirkevních funkcích.
Císařským patentem z 26.5.1830, který byl znovu uznán ministerským diplomem italské vlády 10.6.1894, byl přiznán teto rodině titul šlechtic = (Edle, Comte, nobile) pro muže i ženy a výše uvedený erb. Starobylé šlechtictvi bylo take uznáno dekretem vydaným ve Vídni 11.4.1895 c.k. rakouským ministerstvem. Rodina je zapsána v Libro d’oro della nobilta italiana.
( laskavý překlad z italštiny od paní Greppi)

Vůbec první informace o nějaké existenci rodu DOVARA v našem rodokmenu pochází ze znovunalezených a zapomenutých papírových archů, které se dlouhá léta bezprizorně povalovaly na zemi ve stodole mého již zemřelého prastrýce Bruna Stockara a laskavě mi je zapůjčila jeho dosud žijící manželka Dagmar.
Na papírech bylo razítko Roman Procházka, s tím, že jde o podklady pro doplnění informací o historii rodu mé babičky - Stockar von Bernkopf. K mému úžasu se z pana Procházky vyklubal Roman, svobodný pán z Procházků, který je autorem skoro devítisetstránkové knihy" Meine zweiunddreissig Ahnen und Ihre Sippenkreise", vydanou r. 1928 v Leipzig.
Rod Dovara byl i jednou z hlavních linií v rodokmenu pana Procházky a díky tomu je v knize tento rod pečlivě zpracován i s výpisy z originálních matrik.
Neskutečná a neuvěřitelná je však i propastná hloubka časového období ( 8. století!!!), do kterého se "přenesli" naši předci v této linii, díky zachovalým matričním zápisům v italské Cremoně a díky informacím z rodového archivu Gonzagů, s kterými byli Dovarové pokrevně spřízněni.



Vývod od rodu di Dovara k Rektorisům vede přes rodiny Trnků, Stockarů, Kochů, Knoblochů a Švejcarů.
1 Josef Johan Anton conte di Dovara  * 8 březen 1717 Cremona (It)
+Alžběta Hübner * 12 říjen 1726 Kadaň, OO ~1752 Kadaň
2 Anna Maria Josefa Michaela di Dovara * 28 září 1765 Kamenné Žehrovice
+Josef Schweitzar * 8 únor 1764 Dolní Bezděkov OO 14 únor 1787 Dolní Bezděkov
3 Barbora Anna Švejcarová * 20 srpen 1787 Dolní Bezděkov
+Antonín Knobloch * 5 červen 1775 Zvoleněves OO 13 květen 1804 Družec
4 Anna Barbora Knobloch * 28 únor 1805 Horní Ptice
+Jan Nepomuk Koch * 23 květen 1792 Stračov u Hořic OO 3 říjen 1824 Loděnice u Berouna
5 Anežka Antonie Anna Ezechiela Kochová OO 10 duben 1826 Podhořany
+Rudolf Adalbert Leopold Stockar von Bernkopf * 2 listopad 1804 Vraný 1 OO 21 červen 1844 Krátonohy
6 Rudolf Maria Jan Stockar von Bernkopf * 16 říjen 1850 Sazená u Velvar
+Františka Vojtěška Filipová * 19 duben 1866 Kutná Hora OO 19 únor 1884 sv. František v Praze
7 Jaroslav František Stockar von Bernkopf * 8 květen 1890 Doloplazy u Prostějova
+Emilie Anna Alžběta Cumpe * 22 duben 1892 Brandýs nad Labem OO 10 červen 1914 sv. Štěpán v Praze
8 Erika Marie Magdalena Stockar von Bernkopf * 14 duben 1915 Vídeň
+Jiří Karel Trnka *18 únor 1916 Praha OO 31 srpen 1945 Praha, sv. František
9 Erika Emilie Trnková * 4 duben 1947 Praha XII-Vinohrady
+Ladislav Rektoris * 1 říjen 1929 Rožmberk nad Vltavou OO 29 duben 1968 Soběslav
10 Ladislav Rektoris * 28 květen 1970 Praha
+Veronika Koubová * 15 červenec 1979 Jindřichův Hradec OO 23 srpen 2003 Třeboň
11 Matěj Rektoris * 28 listopad 2005 České Budějovice
11 Filip Rektoris * 28 listopad 2005 České Budějovice


První z rodu Dovarů, který se usadil v Čechách byl Josef Johann Anton šlechtic di Dovara, narozený 8.3.1717 v italském městě Cremona, v domě svého otce-Bosia Antona šlechtice di Dovara a matky Johanny Laury šlechtičny di Picchioni. Spolu se svými 3 sourozenci: 1)Hanibal Johann Maria conte di Dovara *6.2.1710, Cremona 2)Maria Anna contessa di Dovara*1715, Cremona 3)Kaspar Melchior Balthasar conte di Dovara*17.1.1719,Cremona byl Josef otcem přísně vychovávaný. Když se měla jeho sestra Maria Anna provdat r. 1740 za urozeného a bohatého Fernanda conte Stanga d´Annino z Cremony, přál si otec z hospodářských a rodinně-politických důvodů, aby i Josef spojil svůj osud s rodinou Stanga a oženil se se sestrou Fernanda. Josef se však zprotivil otcově vůli a nedbal o veliké věno nevěsty, byť prý nevěstě rozhodně půvab nechyběl. Otec si však i přes Josefovu nechuť k ženění chtěl tento sňatek vynutit a tak Josef raději z domu odešel. Dne 8.6.1745 dobrovolně vstoupil do k.k. infanterie-regimentu FZM (=Feldzeugmeister) markýze Botta d´Adorno N.12 v Cremoně. S tímto regimentem se pak dostal až do Čech, kde sloužil 5 let jako podporučík. Po obdržení zprávy o úmrtí jeho rodičů získal Josef potvrzení o službě v armádě a od svého velitele Kryštofa svob. pána z Kuppenwolffu propouštěcí list (Militärabschied) d.d. v Písku 1.5.1750, ve kterém se píše: "Vysoce urozený pan Josef Comte de Dovara, 36 let stár, z Cremony, v Itálii narozený, byl jako podporučík u uvedeného slavného Regimentu svěřený pod mé velení po dobu 59 měsíců. Během této doby byl na všech válečných taženích, při obléhání a všech dalších válečných příhodách ve svých službách horlivý, a projevil se jako statečný válečnník a důstojník..." Po svém návratu do Cremony však obdržel jen dědický podíl po své matce, jelikož ho jeho zarputilý otec kvůli jeho tehdejší neposlušnosti vydědil. Josef se tedy vrátil zpět do Čech a r. 1752 se zde oženil s krásnou měšťanskou dcerou Alžbětou Hübner z Kadaně, se kterou se seznámil během své vojenské služby už v r. 1749. Alžběta byla dcerou Ludvika Hübner, majitele hostince v Kadani a Marie roz. de Vaux ze Zweibrückenu ( sestra vrchního lesmistra ve Falc-Zweibrückenu - Johanna Christopha de Vaux z Burgundska. Za léta odsloužené v císařské armádě získal pak jako "trafiku" poštovní oprávnění a koupil poštovní stanici spojenou s hospodářstvím pod číslem popisným 33 v Kamenných Žehrovicích, při staré cestě do Karlových Varů. K čemuž mu sama císařovna Marie Terezie vydala Nejvyšší povolení, d.d. 17.7.1751 v Bratislavě. Josef pak zastával tento dědičný poštmistrovský úřad (nadále děděný dle primogenitury) až do své smrti. Zemřel 25.3.1782 v Kamenných Žehrovicích a je pohřben ve farním kostele v Družci, blízko kazatelny. Mezi lidmi se o něm ještě dlouho po jeho smrti mluvilo jako o "italském hraběti". V Kamenných Žehrovicích se Josefovi z Dovarů a jeho manželce Alžbětě narodilo 11 dětí: 13.1.1753 - Josepha Anna 29.3.1754 - Theresia Josepha Catharina 23.6.1755 - Joannes Bernardus Aloisius 21.10.1756 - Carolus Boromeus Bernardus Anibal Aloisius 12.3.1758 - Carolina Josepha Elysabetha 1.5.1759 - Anna Philipina Antonia 26.12.1760 - Josephus Aloysius Antonius 22.8.1762 - Ludovicius Raimondus 16.1.1764 - Franciscus Xaverius Christophorus Josephus 28.9.1765 - Anna Maria Josepha Michaela Wenceslaa 22.6.1769 - Antonius Aloysius Nejmladší dcera Anna Maria (Michaela) se provdala 14.2.1787 v Bezděkově za Josefa Schweitzara (*8.2.1764), syna mlynáře Jana Schweitzara a matky Františky,z mlynářského rodu Švejcarů, kteří hospodařili od r. 1746 na panském mlýně v Dolním Bezděkově čp.2. ( viz. gruntovní kniha).

TOPlist