Ladislav Alois Rektoris (1898-1992)

zpět
Děda s tátou nad Plánicí u Klatov, cca r. 1935
- narozen 21.6.1898 v Plánici u Klatov, Karlovi Bedřichovi Rektorisovi, městskému důchodnímu v Plánici a Františce roz. Drnkové.
V 1. světové válce bojoval od r. 1916 na italské frontě (Gyula) a byl raněn do nohy (průstřel nártu). Dědeček mi vypravel některé scény, např. jak si do konce svého života živě pamatoval útok na bodaky, kdy proti sobě běželi s jedním vojákem z nepřátelské strany, koukali si do očí a křičeli strachem a raději kolem sebe proběhli než aby se snažili jeden druhého propíchnout bajonetem...
První jeho zaměstnání bylo na poště v Plasech u Plzně, kde se seznamil s Helenou Maydlovou (*1899)- mojí babičkou. Svatbu měli v kostele v Plasech dne 28.7.1923. Dědeček se rozhodl oženit se hnedle poté, co dostal vlastní poštovni úřad v Rožmberku nad Vltavou a s tím i vyšší plat,takže mohl živit rodinu.
V r. 1924 se jim narodila dcera Helena,později Machiánová a o pět let později (1929) se narodil syn Ladislav, alias můj táta.
V Rožmberku byl přednostou poštovního úřadu do r. 1935. Snažil se rozšířit užívání českého jazyka v tomto již sudetském pohraničí, překládal průvodce a knížky z němčiny do češtiny a měl snahu založit i českou školu. Kvuli narůstajícímu tlaku Němců a protičeských nálad, kdy mu Němci vyhrožovali, byl přeložen v r. 1935 do Lomnice nad Lužnicí, kde se stal přednostou poštovního úřadu a kde také s rodinou do r. 1939 žili. Potom se přestěhovali do Veselí nad Lužnicí do domu v Bašteckého ulici 369 (dnešní Jiráskova), který nechala postavit v letech 1939-40 Marie Vraná z Mezimostí, sestra dědečkovy matky, Františky Drnkové. Dědeček po práci na poště v Lomnici jezdil na kole pomáhat stavět nový dům ve Veselí. Z Veselí pak jezdil až do důchodu (do r. 1958) do Lomnice na poštu do práce, ačkoliv se dlouhou dobu snažil o přeložení do Veselí či Mezimostí.
Od malička hrál na hudební nástroje, na flétnu a čelo, po příchodu do Veselí se naučil hrát sám na varhany, protože ve Veselském kostele v té době nikdo hrát nechtěl, protože se báli. Věřící byli pronásledování a utiskování Státní bezpečností. Výuka náboženství se v té době vytratila ze škol. Dědeček podobně jako jeho děd Bedřich Rektoris- úspěšný regenschori v Polné u Jihlavy a po dlouhou řadu let rozezníval tento královský nástroj na kůru ve veselském kostele k radosti věřících, své a k oslavě jména Božího. TOPlist